Národní patenty

Patenty se udělují na vynálezy, které jsou průmyslově využitelné a splňují podmínky novosti a vynálezecké činnosti vzhledem ke stavu techniky, což je soubor veškerého lidského poznání, ke kterému byl přede dnem podání patentové přihlášky, resp. práva přednosti umožněn přístup veřejnosti. Řízení o udělení patentu se zahajuje podáním patentové přihlášky (tzv. přihlášky vynálezu) u Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV), v jehož pravomoci je udělovat národní patenty platné a účinné na území České republiky. Pro ochranu v zahraničí je třeba podat národní, regionální nebo mezinárodní přihlášku u příslušného úřadu v zemi, kde se požaduje ochrana, přičemž se obvykle využívá institut práva přednosti (tzv. priorita), který omezuje stav techniky na zveřejnění předcházející podání nejdřívější přihlášky.

Evropské patenty

Evropské patenty představují regionální typ ochrany, kde řízení probíhá centrálně před Evropským patentovým úřadem (EPO), s platností pro všech 38 členských států. Řízení o udělení evropského patentu se zahajuje podáním evropské patentové přihlášky u EPO nebo prostřednictvím národních úřadů a trvá zpravidla několik let. Jen v několika málo zemích je však udělený evropský patent automaticky účinný bez dalších úkonů. Klasický evropský patent je třeba zpravidla tzv. validovat v jednotlivých členských státech (tj. podat překlad patentového spisu či nároků, zaplatit poplatek za zveřejnění překladu a uvést místní adresu, tj. ustanovit zástupce). Nyní lze pro udělený evropský patent také paralelně zažádat o zápis jednotného účinku pro celkem 17 členských států EU.

Mezinárodní patentové přihlášky

Mezinárodní přihlášku, s účinky pro více než 150 členských států Smlouvy o patentové spolupráci (PCT), může přihlašovatel z České republiky podat u Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV), Evropského patentového úřadu (EPO) nebo Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO). Na konci společné mezinárodní fáze řízení jej však nečeká jeden udělený „světový“ patent, ale nutnost vstoupit s mezinárodní přihláškou do národní či regionální fáze řízení u jednotlivých úřadů a tam usilovat o udělení patentu. Nespornou výhodou mezinárodních patentových přihlášek je však možnost vyřízení společných požadavků na přihlášku u jediného Mezinárodního úřadu a odložení nemalých investic na ochranu v různých zemích až o několik let.

Užitné vzory

Užitný vzor slouží k ochraně nových, průmyslově využitelných technických řešení, která přesahují rámec pouhé odborné dovednosti. Přihláška užitného vzoru s účinky v České republice se podává u ÚPV. Na rozdíl od patentů zde nedochází k věcnému průzkumu a ochrany je dosaženo po splnění formálních náležitostí zápisem do rejstříku Úřadu (tzv. registrační princip). Řízení proto probíhá mnohem rychleji a je zpravidla ukončeno v řádu několika měsíců. Náklady na ochranu jsou také až řádově nižší. Nevýhodou oproti patentům je však kratší doba platnosti užitného vzoru a nemožnost ochrany některých technických řešení, např. způsobů výroby nebo mikrobiálních kmenů. Také zde chybí větší mezinárodní harmonizace, takže o užitný vzor lze žádat jen v omezeném počtu zemí, přičemž národní legislativa určuje jak přesné podmínky zápisu, tak práva z něj plynoucí.

Průmyslové vzory (design)

Průmyslové vzory jsou určeny k ochraně vnějšího vzhledu výrobku – designu, nechrání však jeho technické či funkční vlastnosti. Zápisu průmyslového vzoru do rejstříku je možné dosáhnout, splňuje-li přihláška průmyslového vzoru podmínku novosti – tj., že přede dnem podání přihlášky (nebo práva přednosti) nebyl veřejnosti zpřístupněn shodný průmyslový vzor a má-li individuální povahu. Ochranu lze získat národní cestou u ÚPV, regionální zapsaným průmyslovým vzorem Společenství u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a ve více než 90 zemích také mezinárodní cestou, která začíná podáním mezinárodní přihlášky podle Haagského systému u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO). V EU navíc jisté míry ochrany požívá i tzv. nezapsaný průmyslový vzor Společenství.

Zaměstnanecké vynálezy

Vytvořil-li původce vynález ke splnění úkolu z pracovního poměru nebo obdobného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli, jedná se o tzv. podnikový vynález, kde vlastnické právo přechází na zaměstnavatele, není-li smlouvou mezi nimi stanoveno jinak. Tento přechod však zpravidla není trvalý a je třeba jej dořešit po právní stránce. Nečinnost ze strany zaměstnavatele má totiž velmi často za následek trvalý přechod těchto práv zpět na zaměstnance, který vynález vytvořil. Národní právní úprava v této oblasti přitom klade určité požadavky jak na zaměstnavatele, tak i zaměstnance, a zakládá právo zaměstnance na přiměřenou odměnu vůči zaměstnavateli a také právo na případné dodatečné vypořádání. Přidruženým, avšak samostatným institutem jsou pak zlepšovací návrhy.